Tak po hodinovém rozhovoru se Zdeňkem jsem trochu víc ve stresu, než předtím :-)
Ale zase se toho spoustu vyjasnilo...Už vím, že určitě nebudu spát na zemi, že si i něco uvařím a vyperu, takže po téhle stránce to vypadá slibně.
Horší to bude s penězmi, protože Zdeněk vyjádřil obavu, aby mi 200 tisíc jenů na dva měsíce stačilo...Nu což, kdyžtak si vyberu z bankomatu a už jsem si i sehnal kontakt na individuální lekce u jiné učitelské agentury, která nabízí taky kvalitní služby, jenom za polovic...tak uvidíme, jak budu spokojený s touhle učitelkou, kdyžtak by se to nějak vyřešilo...
Druhá věc, která mě šokovala, jsou mobily v Japonsku. To, že tam nefunguje 80% českých mobilů mě ani nepřekvapilo, dost mě ale dostala informace, že se zřízení mobilu podobá sjednání bankovního účtu = člověk si projde asi hodinovým pohovorem a ještě musí mít nějaký oficiální doklad (např. vízum). Mobil si zkrátka koupíte na každém rohu, i v automatu na ulici, ale dostat do něj SIM kartu, to bude náročnější, než se zdá...
Mobil se ještě dá půjčit na letišti, ale za 12 000 jenů na měsíc (3 000 Kč), na což se jim můžu z vysoka...
No, tolik k tomu, že bych si v Japonsku zařídil mobil...Tak snad aspoň budu moct vyplnit svůj ďábeslký plán koupit si tam malou televizi do pokoje :-)
Jinak týden a den do odjezdu a pořád nemám kufr...